PALEOGÉN - PALEOGENE

Zde publikované nálezy z Trupelníku u Bíliny datujeme do éry kenozoika, periody paleogénu a epochy svrchního eocénu. Počátek paleogénu (terciér) je determinován důsledky dopadu asteroidu v oblasti dnešního Mexického zálivu, který způsobil katastrofální vymírání na konci druhohor. V průběhu následujícího paleogénu dochází k zotavení ekosystémů, kdy ekologické niky po zmizelých organismech nahrazují nové druhy. Název paleogén byl zaveden roku 1865 M. Hörnesem, který do něho zahrnul již dříve definované epochy: oligocén (1854, Ernst Beyrich) a eocén (1832, Charles Lyell). Později k němu byl přiřazen paleocén (1874, Wilhelm Philipp Schimper), přičemž paleocén je nejstarší, následuje eocén a nejmladší oligocén.

Bilinia uraschista (Reuss, 1844) - 30 mm (sag), Bílina - Kučlín, paleogén /eocén 55,8 mil. - 33,9 mil. roků/

Říše: Animalia - živočichové, kmen: Chordata Bateson, 1885 - strunatci, podkmen: Vertebrata Cuvier, 1812 - obratlovci, nadtřída: Osteichthyes Huxley, 1880 - ryby kostnaté, třída: Actinopterygii Klein, 1885 - paprskoploutví, nadřád: Teleostei Müller, 1846, řád: Perciformes - ostnoploutví, podřád: Percoidei, čeleď: Percichthyidae - paokounovití nebo Serranidae - kanicovití, nadrod: Serranus Cuvier, 1816, rod: Bilinia Obrhelová, 1971 †, druh: Bilinia uraschista (Reuss, 1844) †.

Bilinia je zaniklý rod prehistorických kostnatých sladkovodních ryb, praokounů, kteří žili v období třetihor - eocén (55,8 mil. - 33,9 mil. roků). Dorůstali rozměrů několika centimetrů (7-13) a byli to dravci.

Rozlišovací znaky: poměrně vysoké tělo s dlouhou hřbetní ploutví rozdělenou na přední ostnitou část a zadní jemnou částí, ocasní ploutev slabě spíše rovně nebo polokulatě zakončená - bez vykrojení, hlava relativně k tělu velká, stejně jako ústa a velké oči, některé kosterní znaky jej dělají příbuznějším kanicovitým než okounovitým.

Poznámka:
Obrhelová uvedla nový rod Bilinia a předpokládala jeho možnou příbuznost se Serranidae (Obrhelová, 1971). Micklich při revizi originálního materiálu naznačil vztah s Percichthyidae (Micklich, 1988) a Gaudant (2000) stanovil synonymitu mezi Bilinia uraschista a Properca prisca.

Vědecké názvy:
Bilinia Obrhelová, 1971 †
Bilinia uraschista (Reuss, 1844) †

Synonymum:
Properca prisca

Zdroj: Bc. Stanislav Drahný, Věková struktura ryb (Osteichthyes) na lokalitě Kučlín u Bíliny, Univerzita Karlova v Praze - Přírodovědecká fakulta, Diplomová práce, Praha, 2013

Listnaté stromy - nějaká ta flóra z okolí Bíliny, Bílina - Kučlín, paleogén /eocén 55,8 mil. - 33,9 mil. roků/ 

Celé návrší Trupelníku tvoří relikt původně rozsáhlejší vrstvy usazenin eocenního jezera, který je navíc částečně překryt deskou čedičového lávového příkrovu. Vrchní část jezerních usazenin tvoří rozsivková zemina místy zpevněná na silicit, která byla v minulém století předmětem těžby. Rozsivková zemina byla využívána k výrobě brusných a leštících přípravků. Těžba sice přispěla k devastaci vršku, ale také k významným vědeckým - geologickým objevům a dnes se jedná o světově známou paleontologickou lokalitu. Nejhlubší Bázi vršku tvoří proterozoické ruly vystupující v Čistcích a v malém výchozu východně od zahrádek v Kučlíně na úpatí vrchu. Na tomto podloží je uložena asi 100 m mocná vrstva křídových mořských usazenin - jílovitých vápenců a slínovců, které vycházejí na povrch především na svahu Trupelníka směrem k obci Kučlín. Vrstva eocenních jezerních usazenin výše má mocnost asi 45 m. Vespod ji tvoří spíše jíly a tufity, výše přecházejí do rozsivkové zeminy místy zpevněné až na silicit s mocností do 20 m. Silicifikovaná zemina se dá místy štípat na tenké destičky. Nejvyšší část profilu tvoří až desetimetrová čepička čedičového příkrovu, která svrchnoeocenní diatomity zachránila od eroze. Většina jednotek je uložena více méně horizontálně. paleontologickým výzkumem a absolutním datováním příkrovu čediče (38 mln. let) bylo odhadnuto stáří jezerních sedimentů do období mladšího eocénu.

Složení rostlinstva a fauny ukazuje na stálezelené lesy velmi teplého mírného klimatu až skoro tropické klima. Zkameněliny mají většinou formu otisků, pouze u ryb jsou zřejmé dutinky po kostech. Fosílie z Kučlína získané především v dobách těžby na lokalitě má u nás ve sbírkách každé významné muzeum. 

Thaumaturus furcatus (Reuss, 1844) - velikost zachovalého otisku 60 mm, Bílina - Kučlín, paleogén /eocén 55,8 mil. - 33,9 mil. roků/

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria Hatschek, 1888 - dvoustranně souměrní, pododdělení: Deuterostomia - druhoústí, kmen: Chordata Bateson, 1885 - strunatci, podkmen: Vertebrata Cuvier, 1812 - obratlovci, infrakmen: Gnathostomata Zittel, 1879 - čelistnatí, nadtřída: Osteichthyes Huxley, 1880 - ryby kostnaté, třída: Actinopterygii Klein, 1885 - paprskoploutví, nadřád: Teleostei Müller, 1846 - kostnatí, řád: Salmoniformes - lososotvární, čeleď: Thaumaturidae † - thaumaturovití, rod: Thaumaturus Reuss, 1844 †, druh: Thaumaturus furcatus Reuss, 1844 †.

Thaumaturus furcatus (Reuss, 1844) je nejmenší ryba kučlínského eocenního jezera, živící se drobným planktonem i drobnými bentosními organismy, současné ekvivalenty nemá. Nacházíme ji ve formě vyloužených koster. Typickými rozlišovacími znaky jsou malé rozměry, protáhlé tělo, vykrojená ocasní ploutev, přičemž rozložené ocasní paprsky převyšovaly výšku těla.), protáhlá řitní ploutev, Hlava zaujímá přibližně čtvrtinu těla, drobné čelisti s drobounkými kolíčkovitými zoubky. Tělo bylo na povrchu kryté cykloidními šupinami, které jsou charakteristické svou extrémní tenkou strukturou (Přikryl, 2011). Nálezy izolovaných šupin jsou ve sbírkách nejméně obvyklé ze všech kučlínských druhů. Průměrná velikost těchto rybek je kolem 10 cm. 

Z Kučlínské lokality u Bíliny jsou známé a popsané čtyři druhy Osteichthyes (kostnatých ryb) - Cyclurus macrocephalus REUSS, 1844, Thaumaturus furcatus REUSS, 1844 Properca prisca (AGASSIZ, 1834) = synonymum Bilinia uraschista (Reuss, 1844), a Morone sp.

Systematické postavení Thaumaturus furcatus není pevně stanovené. Tento druh byl řazen tradičně do Salmoniformes (Obrhelová, 1975), nebo do Osteoglossiformes (Gaudant, 1981). Nejnovější studie představují podle histologických nálezů afinitu k Esociformes (Gaudant & Meunier, 2004).

Zdroj: Bc. Stanislav Drahný, Věková struktura ryb (Osteichthyes) na lokalitě Kučlín u Bíliny, Univerzita Karlova v Praze - Přírodovědecká fakulta, Diplomová práce, Praha, 2013